Říjen ve svém duchovním životě automaticky vnímáme jako měsíc Panny Marie a měsíc modlitby svatého růžence. Na začátku tohoto podzimního měsíce, 7. října, si v liturgickém kalendáři připomínáme závaznou památku Panny Marie Růžencové. Mnozí si asi položí otázku, proč je to právě 7. října? Vždyť by bylo vhodnější datum na začátku nebo na konci měsíce. Určitě nás překvapí historický sled událostí, jenž měly vliv na určení data slavení.
Modlitba růžence měla mezi lidmi velkou oblibu a v 15. a 16. století došlo k jejímu velkému rozšíření. Vznikala růžencová bratrstva a začínaly se slavit i „růžencové slavnosti“. Ve Španělsku, kde je rodiště sv. Dominika de Guzmán (kolem 1175 – 6. 8. 1221), zakladatele Řádu kazatelů, neboli dominikánů, jehož duchovním synům se povedlo tuto modlitbu zpopularizovat, se růžencový svátek slavil už v roce 1547, vždy třetí neděli v dubnu. Synoda v Kolíně nad Rýnem však vyhlásila Pannu Marii za „Královnu nejsvětějšího růžence“ již v roce 1475. Reformace pak ještě urychlila pevné ukotvení této modlitby v duchovním životě katolíků.
Když v roce 1566 zemřel turecký sultán Sulejman I. Nádherný (6. 11. 1494 – 5./6. 9. 1566), jeho nástupce a syn Selim II. (30. 5. 1524 – 13. 12. 1574) se rozhodl posílit postavení Osmanské říše nejen ve východním Středomoří. Počátkem července 1570 se turecká armáda, čítající 60 000 vojáků, vylodila na Kypru a oblehla Nikósii, jejíž obránci kapitulovali o dva měsíce později. Navzdory kapitulaci však bylo mnoho tisíc křesťanů zabito nebo prodáno do otroctví. Křesťanské státy, především Benátská republika a španělská říše, se začaly cítit ohroženy už ne pouze ze strany muslimských pirátů, ale i narůstající mocí osmanských Turků. Na toto ohrožení reagoval především papež sv. Pius V. (17. 1. 1504 – 1. 5. 1572, papežem od 7. 1. 1566, kanonizován 22. 5. 1712), kterému se podařilo 7. března 1570 přimět Španělsko a Benátky k podpisu dohody o vzniku Svaté ligy, ke které se připojil i Svatý stolec. Papež křesťany bojující v tomto uskupení svěřil do ochrany Blahoslavené Panně Marii. Turci pod vedením Lali Mustafi Paši (kolem 1500 – 2. 8. 1580) oblehli Famagustu bráněnou Benátčany, která 1. srpna 1571 kapitulovala a navzdory tomu i zde proběhl masakr křesťanů. 27. května bylo v bazilice sv. Petra v Římě proklamováno, že vojska Svaté ligy budou bojovat s Turky.
14. srpna v Neapoli odevzdal Antoine kardinál Perrenot de Granvelle (20. 8. 1517 – 21. 9. 1586) do rukou. vrchního velitele infanta dona Juana de Austria (24. 2. 1547 – 1. 10. 1578), levobočka císaře Karla V. Habsburského, zlatou standardu s obrazem ukřižovaného Krista a insignie Svaté ligy, vše požehnané papežem. Standarda je dodnes uchována v Toledském muzeu Santa Cruz. Dona Juana do této funkce po dohodě s ostatními vybral jeho polorodý bratr španělský král Filip II. (21. 5. 1527 – 13. 9. 1598). Když 16. září flotila vyplouvala ze sicilské Messiny, papežský nuncius žehnal každé bitevní lodi zvlášť a všichni členové záloh obdrželi růženec, aby se jej mohli modlit společně s těmi, co bojovali. 27. září křesťanské flotila (208 lodí, 1300 děl, 23 000 vojáků, 40 000 vyzbrojených námořníků) dosáhla ostrova Korfu, zatímco Turci (280 lodí, 740 děl, 32 000 vojáků, 10 000 námořníků, 40 000 otroků galejníků, 40 doprovodných plavidel) kotvili v přístavu Lepanto, v Korintské zátoce, jenž odděluje Peloponés od zbytku Řecka. 7. října ráno zavál příznivý vítr, jenž dovolil křesťanům, aby vpluli do vod zátoky. Don Juan s křížem v ruce před bitvou promlouval ke svým vojákům a námořníkům. Odpoledne bylo po všem a křesťané mohli ze svých lodí pozorovat, jak po jejich udatném boji zbytek turecké flotily prchá. Svatá liga potopila 50 nepřátelských lodí, 137 jich zajala, osvobodila 10 000 otroků a nepříteli způsobila 20 000 ztrát na životech. Sama ztratila 17 lodí a bylo zabito 7 500 bojovníků z jejích řad.
Papež Pius V. byl v čase bitvy duchovně spojen s bojujícími a v hodině vítězství, kdy přijal svého správce pokladu, náhle povstal, otevřel okno, pohleděl na nebe a řekl: „Tohle je čas na to, abychom pospíchali děkovat Bohu, neboť naše flotila v této chvíli zvítězila nad Turky.“ Když 21. října dorazila do Říma zpráva o vítězství, Pius V. se rozplakal a obrátil se na Boha slovy: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka
podle svého slova v pokoji …“, a v nejbližší neděli odsloužil děkovnou mši v bazilice sv. Petra. Na památku této mocné ochrany Panny Marie, na kterou se před bitvou skrze modlitbu růžence obraceli křesťanští bojovníci, ale např. i lid města Říma v bazilice Santa Maria Maggiore, ustanovil papež Pius V. výroční den bitvy jako svátek Panny Marie Vítězné. Jeho nástupce papež Řehoř XIII. (7. 1. 1502 – 10. 4. 1585, papežem od 13. 5. 1572) povolil slavit první neděli v říjnu jako svátek Svatého růžence a to chrámům, ve kterých se nacházel růžencový oltář.
5. srpna 1716 princ Evžen Savojský (18. 10. 1663 – 24. 4. 1736) v bitvě u Petrovaradína doslova rozprášil daleko silnější armádu tureckého velkovezíra Silahdara Damat Ali Paši, (1667– 5. 8. 1716). Osmanská armáda o síle 120 000 vojáků oblehla Petrovaradín, jenž bránilo 8 000 srbských obránců. Princ Evžen s 83 000 vojáky časně ráno překročil rozvodněný Dunaj přímo před nepřítelem a rychlým útokem jej překvapil. Odpoledne byly zlomeny poslední zbytky odporu. Nepřítel se již během bitvy obrátil na útěk, který se ale mnohým nezdařil. Papež Klement XI. (23. 7. 1649 – 19. 3. 1721, papežem od 23. 11. 1700) s díkem Bohu a Panně Marii rozšířil svátek Panny Marie Růžencové na celou Církev na výroční den této bitvy. Tento papež také kanonizoval papeže Pia V.
Papež sv. Pius X. (2. 6. 1835 – 20. 8. 1914, papežem 4. 8. 1903, kanonizován 29. 5. 1954) svátek v roce 1913 znovu přeložil na 7. října. Dokument Codex rubricarum z 25. července 1960 pak změnil název svátku z původního Panny Marie Vítězné na Panny Marie Růžencové. Tento nový název zachoval i nový Římský kalendář jako památku.
Papež Lev XIII. (2. 3. 1810 – 20. 7. 1903, papežem od 20. 2. 1878) svou encyklikou Octobri mense z 22. září 1891, která je jednou z nejvýznamnějších z jeho devíti encyklik věnovaných modlitbě růžence, nařídil, aby se v každé farnosti modlil růženec během celého měsíce říjen (což je i v názvu dokumentu). Tento papež také do loretánských litanií vložil 24. prosince 1883 invokaci „Královna posvátného růžence“.
Při pohledu na dějiny této památky všichni chceme, jak v časech dobrých, tak i v těch, kdy je třeba přinést oběť na svědectví víry, naděje a lásky společně s celou Církví: „Oroduj za nás.“
P. Dr. MULAMUHIČ, Gabriel R.: Památka Panny Marie Růžencové,
Setkání, ročník XXXII., říjen 2022, s. 6 – 7.
Požitá literatura:
ADAM, Adolf: Liturgický rok, Praha 1998.
BERGER, Rupert: Liturgický slovník, Praha, 2008.
Encyklopedia katolicka XVII., Lublin, 2012.
Encyklopedie válčení, Praha, 2016.
KOSIARZ, Edmund: Námorné bitky, Bratislava, 1984.
KÚTNÍK ŠMÁLOV, Josef: Litánie loretanské, Bratislava, 1998.
NADOLSKI, Bogusław: Leksykon liturgii. Poznań, 2006.